úterý 13. září 2016

     Jako jak zase jízdárna?

     Tedy ne, že bych nyní nesplňoval dispozice spásačky travin a jiných druhů porostů, ale naprosto upřímně: nic se nemá přehánět!

     A o paní jízdárně to platí dvojnásobně.

     Co si o jízdárenském drilu myslí největší borec ve vesmíru Amík, radši ani nevědět. Notabene teď, když má místo dvou holčiček holčičky tři, a z toho jednu začínající, což znamená lonž a hloupé chození kolem člověka v kruhu. Plus skutečnost, že po lonžérovi se už neskáče a nezakusuje se do něho, tak jak borec Amík svého času činíval, protože jestli něco z hloubi své hnědé duše opravdu nenáviděl, tak právě lonžování.

     A dával to najevo velmi výrazně a důrazně, takže býval bit jako žito. Služka ho sice ze zásady nebije, ale že by se snažila mu ulehčit bytí a lonžování z jeho existence úplně vyloučila…

     Asi ne.

     Občas máme těžký život oba, to nelze popřít. Ale prvenství v tomto konkrétním případě samozřejmě patří mně!

     Ale jako dobrý, dneska. Něco málo jsem spásl, vyválet jsem se také vyválel, a na chudinku nožičku se mi služka dívala jen třikrát a dokonce krátce, což považuji za top událost tohoto týdne. Popravdě sám nevím, jestli v tomto duchu pokračovat. Ano, oteklá chudinka nožička sice přinášela spoustu nepříjemných zážitků, ať už v podobě samoty, odloučení a absolutní frustrace z opuštěnosti, či extrémní bolestivosti právě z dívání, protože čím je nožička oteklejší, tím více očí ji zkoumá. Na druhou stranu když chudinka nožička oteklá není, je hrozba práce silnější a silnější, a to je naprosto v rozporu s mou anti-pracovní knížkou.

     A teď babo raď, jak z toho ven!

     Váš chudáček koníček

130920160000 P1570442130920160000 P1570444




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: