středa 14. září 2016

     5205 dní.

     Ano, tolik dní jsme spolu, se služkou. Zní to idylicky, že ano?

     Tak jak mi tohle sakra mohla udělat?

     Ono jí těch pár týdnů, kdy vlastnila dva koníky, nestačilo? Ona musí zase exhibovat?

     Daleké historie neznalým čtenářům upřesním fakta: služka mě znala od narození, ale trvalo děsně dlouho, než pochopila, že já jsem ten pravý.

     Zde by se mohl rozepsat i Frost, protože ten na tom byl ještě hůře: on musel čekat šest let, než tohle služce došlo, zatímco já pouze 6 měsíců. Já se ke služce dostal shodou okolností a nejdřív jen do tréninku, jakože obsednout, nastolit pracovní proces a za rok za dva šup na vytrvalostní dostihy. Takto zněly plány mého bývalého majitele, který služce samozřejmě neřekl, že pokusy o obsednutí již proběhly a že nedopadly úplně růžově, de facto jsem uměl akorát stát na zadních. A to mi šlo báječně. Protože když už ani to nepomáhalo, tak jsem přepadl na záda a měl jsem od jezdců klid.

     U služky jsem klid neměl. Obsedla mě, naučila mě i zvedat chudinky nožičky, aniž bych u toho padal na zem, a věnovala mi víc času než koni svému, Bobánkovi. Bobánka jsem míval rád, byl to fajn kamarád a uměl výborné vychytávky, jako podlézat ohradu anebo se přemisťovat v čase a prostoru. A služka časem zjistila, že malý a temperamentní bílý koník je pro ni to pravé ořechové, a když se před kovářem zmínila, že by mě chtěla odkoupit, ale že dva koně neuživí, kovář nazítří přivezl svého bývalého učedníka, který čerstvě koupil usedlost a už se poohlížel po prvním koni.

     Ani o tom nestihla pořádně přemýšlet. Kovář se za mladíka zaručil a tak se Bobánek odstěhoval a já byl odkoupen. Z majitelského hlediska služka dva koně vlastnila necelé tři týdny a naprosto nechápu, jak a kde došla k přesvědčení, že je nutné se k tomuto modelu vrátit.

     I když ne tak docela, protože to nové zrzavé, co s námi od dnes bydlí, služce úplně celé nepatří.

     Faktem je, že o přírůstku do našeho stáda služka hlasitě uvažovala už od loňska, dokonce měla ve Váňově vyhlídnuté kandidáty. A když o svých plánech vykládala, Kibicka se hlásila, že do toho chce jít taky, a jestli by prý šlo vymyslet nějakou formu spolumajitelství, když ona bydlí ve Varech a nemůže být tudíž denně přítomna. A že jo, že by to šlo, a od té doby Kibicka se služkou vybíraly spolu.

     A dneska si jednoho z nich, mimochodem toho úplně prvního, který služce padl do oka už v únoru, fakt přivezly, a byla to úděsná šaškárna.

     Předně její milost služka holčičkám neřekla, kdy zrzavý koník přijede. Dusila je a těšila se jejich hypotézami a analýzami a napínala je naprosto nelidsky. Holčičky toto týrání přežily, přestože to hraničilo s mučením, asi jako když necháte vyhladovělého koníka smutně koukat na trs mrkve, a když nastal den D, došlo k naprosto vtipné situaci. Služka holčičkám poslala zprávu, že přijde později kvůli měření oken, z čehož holčičky vydedukovaly, že přijede nový koník, aniž by tušily, že měření oken není fake. Akorát že měření oken časově neklaplo, protože Frost trčel v hodinové koloně u Andělky, a tak rezavý koník přijel dřív než všichni a všechno naplánované před, a služka musela pádit do stáje tryskem, aby příjezd stihla.

     A to už holčičkám bylo jasné, o co jde, a vypukla nefalšovaná hysterie. Seděly spolu s Kibickou před vraty, nahřadované jako slepičky, a když do zatáčky vjelo auto, na řadu přišly ovace a také autogramiáda s Pepčou. A rezavý koník byl poté umístěn mezi mě a Amíka, abychom se mohli očichat a sdělit si prvotní pocity.

140920160001 WP_20160914_002

140920160003 WP_20160914_014

     Tak jako já jsem hodný kluk, ale Amík coby zdejší boss s nováčkem trošku problém měl, takže si oba zahýkali a dělali na sebe prsa skrz tu dubovou stěnu. A rezavý se s tím nepáral, takže Amík jako správný hrdina vyfasoval bojové zranění, i když služka se jeho roztrženému pysky spíš smála.

     Je blbá.

     A my jsme pak museli na jízdárnu, protože Anetce se blíží další závody. Což nebylo zdaleka tak hrozné, jako to všechno vzdychání nad novým koníkem, protože jestli služka byla z něčeho absolutně v rauši, tak z odchodu na jízdárnu, kdy rezavec zůstal doma a ani nehnul uchem.

     Žádné řičení, žádný hysterák, žádné lomcování s dveřmi, žádné kopání do stěn. Prostě stál a pak si šel žvýkat seno. A to není dobře, protože jestli tu má být s námi, musíme ho převychovat.

     Takovéto móresy nám sem nikdo zavádět nebude!

     Váš chudáček koníček

140920160004 Baron 03140920160006 Baron 02140920160007 WP_20160914_011




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: