pátek 16. září 2016

     Ale už by stačilo, ne?

     Je to jenom kůň, přátelé. Nic víc, nic míň. A ještě k tomu zrzavej, takže fakt nechápu, proč z něho všichni tak šílí. Anebo ať si klidně šílí, ale ne za předpokladu, že já zůstanu opomenut a pomíjen. Ono se klidně může stát, že definitivně stopnu psaní Deníčku, protože tato situace již přestává být únosnou!

     Kdyby z něho aspoň netokali tak strašně okatě. Já jsem to totiž naprosto špatně rozplánoval, v tom je zakopaný čert: oteklou chudinku nožičku jsem si měl posunout o týden a bylo by vymalováno, protože služka by se věnovala pouze a jen MNĚ a žádná rezavá záležitost by v tom nefigurovala.

     I když, kdo ví. Po všem, co se tady teď děje, bych se ani ničemu nedivil.

     A přijela nám vzácná návštěva. A nemá NIC společného s rezavým, aby bylo předem jasno, protože tohle se týkalo výhradně a jen nás, tedy mě a největšího borce ve vesmíru Amíka. A je naprosto v pořádku, že hlavními aktéry jsme byli pouze jen my dva, zatímco rezavý zůstal potupně ve stáji, sám a opuštěn; i když on tohle absolutně neřeší, protože jemu stačí ke spokojenosti kupka nasekané trávy, z čehož služka (pro změnu) toká.

     Každopádně jestli si milá služka myslí, že z chování přistěhovalce padneme na zadky a začneme se po něm opičit, tak to ani omylem! Správný chudáček koníček má v pozici „sám a opuštěn“ hysterčit a demolovat, protože když podáte lidem prst, sežerou vám celou ruku, to je naprosto známá skutečnost.

     Ale zpět k ústřednímu tématu dne. Na nás se totiž přijela podívat Zuzka Prokopová! Samozřejmě tomu přecházely zuřivé přípravy, protože služka provazové ohlávky vlastní celkem tři a našla jen jednu, takže Amíkovi bylo nutné provazovku obstarat, a další level spočíval v akci naučit holčičky ohlávku správně zauzlovat, když je nasazena na hlavu (což vzhledem ke skutečnosti, že jsme oba měli masku, bylo ujeté). Akorát že když Zuzka konečně dorazila a přivítala se s námi, došlo ze strany mé služky k absolutnímu faux pas, protože nás neskutečně a hlavně neomluvitelně pomluvila a nic z toho, co o nás Zuzce navykládala, není pravda!

     Tedy v zásadě to není pravda. Jako popisy situací svým způsobem odpovídaly, ale služka je interpretovala coby negativa, a to prostě z principu bylo špatně. Nebo ono je snad neuspokojivé, když s dětmi ořeme a děláme si z nich šoufky? Nebo když obdržíme žádost o provedení čehosi, co vyřešíme výborným kompromisem, kdy se koza nažere a vlk zůstane celý?

     Bohužel pro nás skončila tato rozprava totálním fiaskem, protože Zuzka všem těm služčiným blábolům a naprosto zkresleným informacím uvěřila, a zapojila nás do výchovné lekce, kdy se Anetka s Terkou učily, jak nám snadno a rychle vysvětlit, kdo tady vlastně velí.

     A zde došlo k zásadnímu omylu, protože my těmi velícími jednotkami nebyli. A speciálně mně se tohle absolutně nelíbilo, protože mi neprošel ani jeden (opakuji: ANI JEDEN) pokus o jinak vždy fungující kompromis, spočívající v naznačení snahy (... já to vlastně chci udělat, ALE...) či v polovičatém vyhovění nesmyslného požadavku (... proč couvat tři kroky, když stačí jeden a půl?) či pokusu o nalezení jiné cesty (... aha, ty chceš pravou nohu? Já ti ji dát nechci, ale abys neřekla, dám ti levou...).

      A služčina nejapná poznámka, že jsem rozený vyjednávač, ta tedy rozhodně vůbec vtipná nebyla!

     Nicméně naprosto nejhorším elementem odpoledne se stal největší borec ve vesmíru. Ten Amík, který před deseti lety bez skrupulí skákal po lidech a zakusoval je, se choval naprosto příkladně a doslova četl Anetčiny myšlenky. A zatímco já zachraňoval kolektivní čest a pracně vymýšlel defenzivy, Amík fungoval jako profík a vyhověl Anetce v čemkoliv, o co ho požádala, což bylo krajně nechutné.

     Ale trošku své důstojnosti si zachoval, protože když si ho na chvilku vypůjčila Zuzka, aby na něm demonstrovala praktickou ukázku, dal velmi okatě najevo, jak strašně se mu nelíbí, když s ním cizí člověk manipuluje. O sahání nemluvě, výraz vetřelce nasadil okamžitě a Zuzka jeho pohled na věc empaticky akceptovala.

     Tak doufám, že se služka pořádně dívala a vezme si z ní příklad!

     Holčičkám se lekce se Zuzkou líbila náramně a nejvíc nadšená byla služka, přestože jen stála v pozadí a mrzla, protože zrovna dnes se prudce ochladilo. A že prý to rozhodně nebylo naposledy, protože Zuzka určitě dorazí i příště.

     Takže zase budu za blbce jenom já?

     Váš chudáček koníček

160920160000 IMG_1189160920160000 IMG_1196160920160000 IMG_1215




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: