čtvrtek 2. června 2011

Svině mi sežrala banán!
A její „aha... ten byl pro tebe... sorry“ není ničím jiným, než jasným důkazem její chamtivosti, drzosti a sobectví. Žádám okamžitě příslušné orgány, aby služku obvinily ze zlodějiny a obžerství!

Jinak od rána stres, prostě klasika. Vězeňský režim nesnáším, takže jsem od svítání pilně dupal a dožadoval se odvedení na pastvinu, ale vyslyšen jsem nebyl. Když se služka ráčila přijít, předvedl jsem excelentní tkalcování, ale že by to v ní zanechalo hlubší umělecký dojem, to opravdu ne, a místo toho mě sprdla, že řvu jako debil a že si kvůli mně bude muset koupit špunty do uší.

Jak jako řvu jako debil? Jsem chudáček koníček! Opuštěný, ubohý, psychicky podlomený!

Když mi nasypala snídani, vyhnul jsem se žlabu velkým obloukem a schoval jsem se před ním do rohu, takže mi lopatou shrábla hnůj, a pak mi přivezla trávu. Tráva je fajn, do té jsem se hned pustil, ale jako šílený problém stíhat cpát se trávou a sledovat, jestli mi trubka náhodou nikam neutekla a já nezůstal zase sám. A jako kdovíjak dlouho se fakt nezdržela, že prý má volno a že jde loupat bidla na překážky a že kolegy ze stáda bude ode mne pozdravovat.

Hezky se projevil Béruš, který za ní během odkorňování bidel pravidelně chodil, a ptal se, kdy mě jakože služka přivede, protože ve třech se pase blbě, ve dvojicích je migrace mnohem lepší. Bohužel služka nevyměkla, a protože i dnes bylo chladněji, přivedli mi kolegy až odpoledne.

A museli jsme pod sedlo, všichni. Služka vymyslela plán „kontrolovaný pohyb na rovném a pevném“, který tak úplně kontrolovaný nebyl, když se Amík, Béruš a kobylka na louce opodál rozcválali, ale faktem je, že služčino „hlavně nezapomenout martingal!“ se ukázalo být efektivní defenzivou. Ano, snažil jsem se ji přetáhnout a skočit dolů do louky a dohnat je, ale mrcha byla velmi předvídavá a nic jiného než občasné vzteklé caplování mi nedovolila. A to nebylo fér, protože ostatní se krásně procválali, zatímco já na asfaltu krutě trpěl a strádal!

Trávu mi dneska sekala služka, která vyštrachala v lékárničce náhubek, asi aby předem vylekala zmije. A jako tahle tráva byla fakt hustá, takže jsem se na večeři okamžitě vykašlal, načež služka prohlásila „asi fakt ne“ a šla mi do krku Glucoflex natlačit rovnou.

A pak mě všichni opustili. Jsem zdrcen a nešťasten.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: