středa 21. září 2016

     V úvodu mého dnešního zápisku jsem nucen upozornit na skutečnost, že mám těžký život.

     Tento fakt jsem v minulých dnech opomíjel, tak takto činím zpětně, pro jistotu.

     To jen aby bylo jasno, že na naší smutné situaci se nic nemění.

     Zdejší život se stále točí kolem jeho excelence francouzské hvězdy a psát, jak extrémně je to nechutné, nejspíš nemá smysl. Zájem o jeho přítomnost neustává a služka s Kibickou jsou jako smyslů zbavené, a to především těch týkajících se zraku.

     Kam proboha daly oči? A zdravý rozum všeobecně?

     Ony už si dokonce Bardotku rozdělily, a to tak že komplexně. Nejdřív se pohádaly, kdo nebude mít tu stranu s tím vošklivějším očičkem, a protože Kibicka je hlasitější, uzmula si tu druhou. A služčin následný výsměch „ha-ha-ha, máš tím pádem i tu čerstvě chromou nohu, kyš-kyš-kyš!“ nebudu komentovat, protože tohle je už fakt úchylné.

     Vlastně bych měl být rád, že mám pouze jednu majitelku. Sice má své mouchy, a že jich je, ale aby se s někým dohadovala, na koho zbude ta jediná relativně zdravá chudinka nožička a kdo se ujme mého chronicky zánětového očička, na to bych nejspíš neměl žaludek.

     Náhradním jízdárenským plánem se dnes stala pastvina; ani ne tolik proto, že je potřeba trénovat na sobotní závody, jako spíš kvůli faktu, že francouzské excelenci bylo nutné přepíchat ohrádku, aby chudinka nemusela brodit bláto. Docela divné, že služka dala přednost tyčkám a ohradníku před paní kosou, protože plevel díky závlaze nahodil dalších deset čísel, a jestli se služka nevzpamatuje a bude veškeré své činnosti upínat k rezavému přírůstku, zmizí naše pastvina v kopřivách. A pak se jí bude sakra blbě přepíchávat ohrádka, protože ji ty kopřivy sežerou!

     Ale tak žijeme. Mohlo by být ještě hůř.

     Prostě máme těžký život!

     Váš chudáček koníček

220920160000 P1020671220920160000 P1020673220920160000 P1020675




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: