pátek 3. června 2011

Už mi zase lže! Trubka jedna hnusná samolibá.

To bylo slibů, jak bude co nejčastěji ve stáji se mnou, abych tam nebyl SÁM! To aby se chudáček koníček uřval k smrti, než se její milost alespoň ráčí ozvat, když někde poblíž seká trávu a já panikařím, že mě opustila. Já ji totiž dobře slyšel, jak nadávala na drny, když se jí tam zapíchla kosa, takže se mi nemůže divit, že jsem na ni přes koleje okamžitě volal, i když na ni nebylo vidět. A to už skrz okna vidět je! Služka totiž umyla všechna okna ve stáji, abych nestál celý den v šeru, takže obrovské překvapení, že za mým oknem vyrostl skleník, který tam před osmi lety prokazatelně nebyl. Akorát že přes něj není vidět na služku, když seká.

Ale už poznám, když se vrací. Protože po náspu kolečko plné trávy nejdříve tlačí služku, jak je to prudce z kopce, pak služka musí bleskově přejet koleje, protože je tam zrovna zatáčka a ne každý vlak se obtěžuje houkat, a kolečku se kolejnice zrovna přeskakovat nechce. A to už vím, že se služka blíží, protože co kolej, to velké sprosté slovo, a pak se služka musí provlíknout úzkými vrátky do pravého úhlu, kde polovinu nákladu ztratí, takže chudáček koníček by mezitím umřel hlady, než ona navozí trávu. Navíc jede poslepu, protože ji po sekání ukrutně svědí a pálí oči, a s tím neudělá nic, protože když si vezme brýle, tak nevidí tuplem, protože jak nosí respirátor, tak se jí skla zamlžují.

Ale tráva dobrá. Za chvíli mi nebude sedlo, protože to je taková ta dlouhá, pěkná, šťavnatá.

Odpoledne jízdárna a naštěstí jsem šel také, že opět budu krokem chodit po obvodu se začátečníky, samozřejmě s nenápadnými útoky na stromečky. Ostatní museli pracovat, po lekci se začátečníky byla pauza ve vodě (beze mě, takže jsem na břehu bezmocně trpěl), a mezitím trenérka nařídila uklidit všechny překážky na jedno místo, aby Amík, Béruš a Megy měli na přiježďování prostor.

Největší zájem vzbudila pneumatika, ve které bylo vosí hnízdo, o němž trenérka razantně prohlásila „to je starý!“, což nejspíš pravda byla, akorát že na starém bylo z boku nalepené nové, a když vyletěly nasrané vosy, okamžitě bylo u překážky prázdno. Poté nastala obligátní akce „hlavně tam nespadni“, když trenérka z řeky nabírala vodu do kýblů, a jakmile tam trenérka spadla, dodala služka „já nic neřekla!“ a šla se preventivně schovat.

Vosy byly zdecimovány, překážky uklizeny, kolegové umučeni cváláním přes kavaletu, a než služka vybírající vzadu kameny zjistila, že už se nejezdí a že si přilbu a chapsy přinesla zbytečně, šlo se do stáje. Já trapně první, prodělal jsem lehký hysterický záchvat, a za sebe bych rád zdůraznil, že oprávněný, protože mě zase zavřeli do vězení!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: