sobota 4. června 2011

Vězení pokračuje. Ale dneska jsem většinu dne sám nebyl, což bylo prima.

Dopoledne dorazila služka a strávila se mnou skoro dvě hodiny času, takže jsem musel poslouchat trapné kecy na téma „ty řízky sežereš, i kdybych ti je měla do krku nacpat ušima“, a nejhorší bylo, když si vzpomněla, že mi včera zapomněla natlačit do krku Gluco-flex. A hned mi vynadala, proč jsem jí to nepřipomněl.

Vypadám snad, že jsem až takový extra kretén, abych jí zrovna tohle připomínal? Nehledě na fakt, že se jala ihned prohřešek napravit, takže jsem dávku dostal místo odpoledne hned po ránu, a to bylo ještě víc stresující, než celá glucoflexová kúra. Hrůza!

Účinky Gluco-flexu, stejně jako všech kloubních preparátů, jsou spekulativní, takže služka denně monitoruje mou nálevku, a že už mi prý nekřupe kloubek, který poprvé zalupal v dubnu. Ale komu by asi tak křupaly klouby, když je trapně zavřenej ve vězení? Bodejť by se mi nálevka před očima nevstřebávala, když vůbec nechodím do kopce-z kopce, natož abych si pořádně zasprintoval či zavyhazoval.

Ale do kopce jsem dnes nakonec šel, byť jen na ruce, protože po obědě mě vyzvedla Nikča, navlékla mě do ohlávky a štajgru, a čekala se mnou na jízdárně, kde jsem nebyl úplně sám, protože v řece se ráchal Ronek. A pak dorazila ekipa ze Dvorečku, která nejdříve nechtěla přejít most, takže jsem kolaboval strachy, že ke mně vůbec nedojdou, a poslední byla služka na Kájovi, a ať se prý přidáme k nim. Měli namířeno na Westernový den, takže místo přileb klobouky (i služka!) a já směl s nimi, jakože na ruce s Nikčou. Abych netrčel doma a byl ve stádě, a tohle bylo hodně fajn, protože jsem jako jediný nemusel nic dělat, pouze jsem se v okolí pásl a monitoroval, jestli nejsou moc daleko ode mě. A služčiny obavy, že jakmile uslyším hudbu a uvidím dav lidí, tak začnu být natěšený, byly naprosto scestné, protože mně fakt stačilo, že nejsem sám.

Samozřejmě že služka je zrádkyně, když jezdí cizího chudáčka koníčka, ale to si s ní vyřídím jindy. K večeru mě a Nikču ekipa doprovodila zpátky ke stáji, kde jsem prodělal absolutní šok, protože jsem prostě nevěděl, jestli za Amíkem, Béruš a Megy, nebo pokračovat za Karlem, Sylvou, Oliverem a Sunny. Strašné dilema! Stál jsem u stáje, chtěl jsem dovnitř, ale zároveň jsem volal na westernovou ekipu, aby neodcházeli, a byl jsem naprosto bezradný. Tedy do chvíle, než mě Nikča s trenérkou nacpali do mého boxu, a tehdy se služka ukázala v pravém světle, protože trenérka se ptala, jestli mi mají dát tu nasekanou trávu, a ona řekla „ne, protože by pak nežral večeři“. Mrcha!

Pak samozřejmě stresy, protože Amík, Béruš a Megy vyrazili do terénu, ale mezitím se na zahrádce rozjela grilovačka, takže tam pořád někdo byl, a poté dorazila služka, která mi dělala společnost, než se vrátili Amík a spol.

Ale samozřejmě trvám na tom, že vězení je vězení, a že tohle jsem si opravdu nezasloužil.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: