úterý 7. června 2011

Opět s kobylkou, přes den, tentokrát mi ji přivedla majitelka Amíka. Ale na zahrádku nás nešoupla, i když to mi tolik nevadilo, protože důležité bylo, že nejsem ve stáji sám. A když pak přiběhla služka a nasypala mi snídani, s chutí jsem ji na jeden zátah sežral. A bez drobení! A když jsem se neméně ochotně pustil i do řízků a vypadalo to, že i je dám na jeden zátah, spadla služce brada a šla to vydýchat ven. Že prý je něco špatně, a že je dobře, že je doktor na cestě, protože tohle není normální!

Akorát že panikařila zbytečně, protože já to nakonec přehodnotil, a konzumaci řízků jsem striktně přerušil.

Veterinář opravdu přijel a spolu s ním i slečna praktikantka, takže sono vyšetření mé chudinky nožičky proběhlo ve formě důkladné a velmi podrobné přednášky, spojené s výkladem na stopnutých snímcích. Předtím mě ale trápili: nejdříve zkouškami na asfaltu, kdy jsem neukázal jedinou anomálii, poté oholením kloubku, protože já přece strojek nikdy neviděl. A pak už se akorát hledala chyba, v mém spěnkovém kloubu, což byla zdlouhavá nuda, takže jsem žvýkal řízky promísené s otrubami, a služka ani nedýchala, nad tím vším, co bylo na ultrazvuku vidět. A hlavně tam doktor nenašel jediný problém, žádný porušený mezikostní sval, jak služka strašila, naopak vnitřek kloubu vypadá líp než zevnějšek, protože při pohledu zvenčí prý působím jako největší chromajzl pod sluncem.

Zajímavým tématem pro slečnu praktikantku byla nálevka, která mi včera vylezla, protože jsem byl na zahrádce, ale ani u ní nebylo shledáno nic abnormálního. Vet ještě služce vyjmenoval, co všechno se dá do kloubu natlačit, ale netajil se s názorem, že pohybový aparát dvanáctiletého chudáčka koníčka stejně nebude vypadat jinak, než jako pohybový aparát dvanáctiletého chudáčka koníčka. A na otázku „a může skákat?“ dostala služka odpověď „může úplně všechno, i skákat“.

Což nebyla dobrá odpověď, snad se toho služka nechytne. Bohužel odpoledne jsem musel pracovat, nebylo zbytí. Služka přemýšlela, kam vyrazíme, a terén zavrhla předem, protože by nestíhala utírat nudle, slzet a brzdit mě, z čehož vyplynula trapná jízdárna. Strašný vopruz, protože bubáky mi služka nezbaštila, a když jsem začal spolupracovat a dařilo se mi chodit v relativním uvolnění, tak služku skolily průdušky a vyhlásila pauzu. A to neměla, protože mně už se pak makat nechtělo, a protože jsem jí chodil proti ruce, vzdala to, aby mě prý zítra nebolela záda.

Zajímavá taktika, jak urychlit odchod domů. To si musím poznamenat.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: