čtvrtek 9. června 2011

Sežrala mi půlku banánu, viděl jsem ji. Jakože služka. Ale faktem je, že pak vytasila dvě mrkve, čímž si reputaci zachránila. A když jsem vyluxoval snídani, do posledního drobku, a to včetně řepných řízků, prohlásila, že trpět halucinacemi za bílého dne není v pořádku, a že jen co si odbudu vězení, že se dobrovolně půjde léčit. Přece jenom, kdo by se o mně staral, kdyby ji izolovali ihned? Navíc jsem se rozežral, takže služka musí sekat víc a víc trávy, a že prý bych mohl něco dávat i do tuku, ne jen tahat břicho po zemi.

Den jsem strávil na zahrádce, nad další hromadou posekané trávy, kterou bylo nutné roztřídit a rozházet, aby se pak služce blbě shrabávala, a odpoledne dorazili i Amík, Béruš a Megy. A jelikož jsem se v boxu ráno rozvalil, měl jsem na sobě takové ty žlutě-oranžové fleky, které nejdou hřbílkem a kartáčem odstranit, načež služka prohlásila „no furt lepší než zelený“ a neřešila je.

A šli jsme do terénu. Amík napřed s majitelkou, ti vyrazili vyklusat kopec na lípu, a my kvůli mně zůstali na rovině. Služka musela jet s náhubkem, aby první tři neposekané louky přežila, a když jsme dorazili na posekanou a sklizenou louku, kde se cválá, zkoušel jsem pod služkou odskočit, akorát že s martingalem mi nešlo vyvrátit krk, takže jsem služku vytrvale přetahoval. Když jsme konečně začali cválat, doufala služka, že po prvních stech metrech hlavu položím na kolmici a dám pokoj, jenomže na mě bylo tempo zoufale pomalé, takže jsem nepřestával natvrdo vytrhávat otěž, a buď jsem se do otěže pokládal celou vahou předku, nebo jsem se prohnul v zádech a s hlavou v nebi jsem se pokoušel předběhnout aspoň Megy, když už ne oba. Bohužel marně, louka měla jen kilometr, a pak zase do klusu.

Služka na další louce vyzkoušela repete, jestli prý jakože nezačnu chodit aspoň trošku normálně, ale já byl přesvědčen, že se chystá dostih a že mi chtějí zdrhnout. A jak Megy trošku vybočila, což jsem považoval za „řadíme se na start“, túroval jsem, a jak jsem hystericky cválal na místě po pleci a hlína od mých kopyt lítala dva metry vysoko, prohlásila služka, že na tohle se může vy*rat, a zavelela klus. Je fakt blbá! Co by jí to udělalo, kdyby nás normálně nechala proběhnout? Louky mají dva kilometry, jsou posekané, tráva odvezená, pružnost dráhy optimální: takové skvělé podmínky a ona ne nevyužije!

A byl jsem ještě víc nasraný, než ona. A lítala ze mě pěna, a vztekal jsem se a zuřil jsem, a služka poklidně vysvětlila dětem, že z tohohle by mě zítra bolela záda, když jsem zavřený ve stáji, a že to snad příště bude lepší.

A nebude a nebude a nebude!

Tak jsem se aspoň pokoušel sežrat všechno, na co jsem dosáhl, když už mi trubka takhle zkazila den. A odskakoval jsem a pištěl jsem, a že jsem prý debil.

Nejsem!

Váš chudáček koníček (žádný debil)



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: