sobota 18. června 2011

Strávil jsem krásnou noc, protože mi včera večer přidělili Amíka, jakože na zahrádku, a nemusel jsem být z pátku na sobotu v boxu. Služka hlavně chtěla vědět, jak budou ráno vypadat mé oči, jestli budou či nebudou zalepené, a samozřejmě že nebyly, tak doufám, že její chronické nutkání štvát na mě doktory rychle vyšumí.

Megy s Béruš spali ve stáji, takže jsme na sebe řvali aspoň skrz okna, a jako mně se to velmi líbilo, cítit kolektiv takhle blízko. A ráno změna, protože po snídani mi Amíka vyměnili za Béruš. Jako nic proti Béruš, on je fajn kluk a mám ho rád, ale jakmile přišlo stádo, které mi dělává společnost během dne (jak mají ohradu za kolejemi), tak jsem nebyl schopen si ujasnit, ke komu vlastně patřím, jestli k mému obdivovateli za kolejemi, nebo k Béruš, se kterým v posledním měsíci trávím mnohem méně času.

A tak jsem Béruš odehnal a volal jsem za koleje, načež služka prohlásila, že mám v hlavě duto a prázdno a že odvděčit se mi je fakt zbytečné. Béruš raději zaparkoval u včerejší trávy a opatrně ji do sebe začal soukat, takže služka se nahlas pomodlila, ať prý nepácháme žádné kokotiny (koniny) a ať nechodíme k plotu dole, prostě hodní kluci.

Tak jsme tedy byli hodní kluci, aby se neřeklo. Po celý den.

Amík s Megy museli na závody, i přes nevlídně vypadající počasí, protože ráno hustě pršelo, takže když mně a Béruš služka sekala trávu, byla mokrá až za ušima a pořádně splavená i od potu, protože mokrá tráva váží víc než suchá a nešlo jí přejet s kolečkem koleje. Amík s Megy nakonec nezmokli, na závodech, pokaždé se mraky jakoby zázrakem otočily a odpluly, a hlavně právě tohle počasí Amíkovi velmi vyhovovalo, takže nebylo třeba jít na věž žádat rozhodčí o povolení startovat se síťkou na nozdrách.

Amík byl veselý až moc, takže když Nikču na oprácku málem sejmul sérií veselých kozelců, usoudila trenérka, že je zbytečné píchat do vosího hnízda, a že se uvidí v parkuru. A vidělo se, protože Amík nasadil pekelně divoké tempo, podařil se mu šestý nejlepší čas, a kdyby se Nikče povedlo lépe vytočit nájezd na poslední oxer, byli by ještě rychlejší. Od šestého místa je však oddělila chyba, ale jinak šlo o pěkný výkon.

Megy se Štěpánkou měly situaci komplikovanější, protože soutěž poníků byla zrušena, takže i ony dvě startovaly ve stupňované obtížnosti s velkými koňmi. Své sehrály i nervy, ale statečně parkur absolvovaly, a protože Megyně scházel její typický ajfr, rozhodla trenérka, že si kobylka minimálně měsíc od skákání odpočine. To se tak někdo má!

Amík poté absolvoval i divácky velmi atraktivní soutěž „zrcadlové skákání“. Kvalifikační kolo přešli s trenérkou čistě a mezi „zrcadlové“ nastoupili také, ale právě prodlevy mezi jednotlivými vylučovacími koly Amíka silně nebavily, a tak do třetího kola již nepostoupili, po sestřelení bidel předkem. I tak se v silné konkurenci neztratili a trenérka byla s jeho výkonem velmi spokojená.

Ale nejlépe jsme se měli já a Béruš, toho času zaboření v tuně nasekané trávy až po uši. A že se služce navečer nechtělo jít jezdit, považuji samozřejmě za obrovské plus!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: