neděle 19. června 2011

Tak jako doufal jsem, že se bude opakovat model minulé noci, kdy jsme všichni nocovali na jednom místě, ale bohužel. A samozřejmě za to může služka, že prý ať se nezlobím, ale že sekat hektar louky (jakože trávu pro čtyři chudáčky koníčky) fakt ne. Je blbá!

Ale jako sám jsem nebyl, protože můj věrný obdivovatel za kolejemi samozřejmě k plotu dorazil, a dělal mi se svým rádoby harémem společnost až do odpoledne, kdy přišla trenérka. A ta mě sprostě odvlekla domů a pranic jí nevadilo, že řvu a snažím se kamarádů dovolat, prostě je bezcitná a zlá, stejně jako čúza služka!

Ta se totiž dnes také předvedla v plné kráse, protože i když Amík, Béruš a Megy přišli, z pastviny, tak já s nimi do terénu nesměl. Trenérka totiž vymyslela klusání ke hřbitovu a to je kopec, dlouhý a táhlý, a služce se ještě pořád nechce přerušovat „kontrolovaný pohyb“, takže zatímco kolegové vyrazili do kopce, já musel na rovinu. A abych nehysterčil, šel jsem napřed, jakože náskok, a to se mi tedy sakra hodně nelíbilo! Ještě na dvoře mě služka musela táhnout jako mulu, takže jsem ryl písek, jak mě vlekla na otěži, a když jsem hned za posledním stavením předvedl „všechno žere Finy!“, nečekala, až se s ní otočím a pokusím se o nejvíc nenápadný návrat, ale rovnou mi ji vyšila. Jakože zesílená pobídka, když prý ignoruji holeň, ale to je sprostá lež, protože já holeň neignoroval! Já jsem pouze nesouhlasil s tím, co mi sdělovala, a to je přece rapidní rozdíl. Přece se nepohrnu někam, kde mi hrozí jistá smrt!

A ta tedy číhala, dneska extra hodně, protože foukal silný vítr, a Finové vítr rádi nemají. Po první louce jsem našlapoval jako v minovém poli, takže i služka masochisticky očekávala, kde a jak a co vyskočí, ať už z metr čtyřicet vysoké trávy, nebo z lopuchů. A že tam toho bylo! Kromě lišky i pár srn, z nichž jedna super zabodovala, když utekla, schovala se, a záhy vyběhla ještě jednou. A samozřejmě šla po mně, takže jsem nasadil defenzivní postoj, a to už mě služka měla plné zuby a sáhla po průvlečkách, jakože první varování. Ale tak naštěstí mě nic nesežralo, i když posledním lopuším jsem striktně odmítl projít a služka musela improvizovat, protože si sama nebyla jistá, jestli fučím naoko, nebo doopravdy (samozřejmě to bylo doopravdy, protože tam zcela určitě něco zákeřného a nebezpečného číhalo, a je úplně jedno, že nemám tušení, co to vlastně bylo a jestli tam jakože fakt něco vůbec bylo).

I další louku s trávou jsme prošli, protože služce strach klusat nedovolil, a za řekou jsme konečně nabrali vyšší tempo, i když jen klusové. A jako nejhorší vopruz, protože trubka si umanula, že louku obklušeme po obvodu, a to na obě ruce, a že dokud nepůjdu celé kolo ohnutý dovnitř, takže žádný návrat domů. A protože jsem se s ní pokoušel poskakovat, jakože „co třeba cválat? už? nebo teď už?“, tak po šlaufkách sáhla znovu a tentokrát je střídavě používala. A jako horor, protože pokaždé, když si mě pobrala, abych nedělal „jelene, jelene, oči máš zelené“, tak jsem neměl jedinou příležitost vyjádřit svůj názor. A dělala to pokaždé, když jsem měl proklusat kolem místa, kde se točilo k brodu, protože já trval na „hlava ven“, zatímco ona chtěla „hlava dovnitř“, protože můj strach o život a touha po domově byly naprosto oprávněné!

Bohužel mě trubka snadno přeprala, nemělo smysl s průvlečkami bojovat, takže jsem po každé sérii pokusů o spravedlnost rezignoval, načež služka s úsměvem šlaufky zahodila, s trapným dodatkem, že jestli v oblouku u brodu znovu zaprudím, takže po nich znovu sáhne.

Je fakt hnusná! Odporná! Nesnáším ji.

Ale nakonec jsem to dokázal a na obě ruce jsem opravdu holeň a vnější otěž respektoval, a když vnitřní zabrnkala, tak jsem místo odskočení proti vnějším pomůckám opravdu přední část chudáčka koníčka ohnul dovnitř, nikoliv ven. A to prosím na volném prostranství a na lehkém přilnutí, což je největší potupa za posledních devět let.

Prostě jsem chudák. Tolik násilí v jednom týdnu!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: