úterý 21. června 2011

Pche! Samozřejmě jsem všechno přebral a vše poživatelné poctivě sežral. Nejsem žádné mejdlo, co se týče trávy, a množství hnoje dnes služku mírně překvapilo. Ale čemu se diví? Chudáčkové koníčkové umí výtečně recyklovat.

Ale jinak žádná sláva, co se týče dneska. Ráno trubka zase musela řešit mé bílé oko a málem mi ho vypíchla, než zjistila, že v lahvičce už opravdu žádné oční kapky nejsou, plus velké divení se, kdo je vyplácal. No kdo asi, když do mě čúza každé ráno vylije půl litru!

Přes den jsem měl svatý klid a odpoledne mě ze zahrádky vytáhla trenérka, takže z mé strany panika, že mi bude chtít něco ošklivého dělat, jakože kýbl a studená voda na fleky, nebo dívání na mé chudinky nožičky, protože to přece bolí ze všeho nejvíc. Ale naštěstí se nic z toho nestalo, pouze mě odvedla do stáje, kde jsem akutně MUSEL rozhrabat v rohu pečlivě naštosovanou podestýlku, kterou si služka připravila již ráno, abych zjistil, že to asi fakt bylo zbytečné, protože tahle tráva už přebraná byla.

Béruš a Megy přišli s trenérkou, a jakmile dorazily děti, vrhli se na nás dvounozí hřbílky a kartáči, aby z nás zaživa (a tudíž bolestivě) vydrbali špínu, takže jsem párkrát zkusil služku sežrat, ale neměla pro vyjádření mého názoru pochopení. Že je surová, to vím dávno, dalo se čekat, že mě po cvaknutí chrupem v její těsné blízkosti praští, ale proč sakra zrovna tou rukou, na které měla navlečené kovové hřbílko? Je fakt blbá.

A nejen to, ona je extra blbá, protože vymyslela, že když budu mít nánosník a zapnutý podbradní řemínek, na tlamě, že mi půjde hůř žrát, až půjdeme přes louky. Ona mě regulérně týrá!

Ale tak aspoň že se šlo ven kolektivně, ne chudáček Fineček sám. Zkoušel jsem se cpát dopředu, že zase půjdu první, ale bez trenérky chtěla služka na děti vidět, takže smůla, neměl jsem šanci se k smrti vylekat oblíbené hromady písku vzadu za poslední stavbou. Ani srn moc neběhalo, dneska, a dokonce ani na silnici se nic neudálo, přestože služka na ni vstupovala s obrovskou nedůvěrou, protože v neděli nás v tom samém místě málem přejel mercedes. To je tak, když si služka v duchu řekne, jestli je bezpečnější jít úplně po kraji, když v této zatáčce, do které NENÍ vidět, každý jede jako prase uprostřed; a tak že půjdeme spíš u středu, abychom měli kam uhnout, kdyby nějaké prase jelo. A prase fakt jelo a jelo rychle, takže když se o nás otřelo (pán telefonoval a byl velmi překvapen, že není na silnici sám), odskočil jsem, až od asfaltu odlétly jiskry, a jak jsem začal na silnici na místě hystericky cválat s krkem „jelene, jelene, oči máš zelené“, vyletělo ze služky tolik pohlavních orgánů, že by se encyklopedie mohly učit.

Dnes naštěstí žádné prase nejelo, ale i tak byla služka extrémně obezřetná a dokonce si sundala i roušku, aby mohla v případě krize udílet povely.

Ale jinak všechno pěkně trapné. Na posekané louce jsme pracovali na obvodu, jakože klusat a i cválat, ale i přes mou intenzivní snahu se mi nepodařilo ani jednou odskočit a vzít služce natvrdo ruko, protože mrcha měla šlaufky. Pokaždé, když jsem z řady vyhopnul a chtěl prudce vyrazit dopředu s vyvrácením krku, jsem se o ně zasekl, a jak jsem u toho hekl, prohlásila služka „dobře ti tak“, což nebylo fér. Jednou jsem málem skočil Béruš na záda a rovněž jsem vyzkoušel taktiku „gumídek“, kterou rádi aplikují dvouletí dostihoví koně, ale se služkou nic nehnulo, takže jsem z vycházky vůbec nic neměl. A až když jsem já přestal dělat bordel, tak se teprve cválalo, a potom domů.

Nemám to jednoduché, brzy ze mě bude psychická troska.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: