středa 22. června 2011

Středa, pakárny je třeba.
Hned ráno, když služka přišla, jsem čul zradu, protože z ní táhnul banán. Jakože z její tlamy, takže je nad slunce jasné, že mi ho sežrala, a tohle se prostě neodpouští!

Ale tak snídani jsem obdržel, i kapání bílého oka jsem zdárně přežil, protože to mě stále zlobí, a služka uvažuje o změně kapek, protože ty první její jí přišly účinnější. Tak jako ať si kupuje, co chce, ale hlavně ať nevolá doktora, protože to je opravdu to poslední, po čem toužím, aby se mi v oku šťoural veterinář. Navíc zalepené ho mívám pouze ráno, přes den je čisté.

Den jsem strávil na zahrádce, než přišli Amík, Béruš a Megy, a když z nás děti krutě vydrhly špínu (naštěstí bez kýble se studenou vodou), museli jsme na jízdárnu. A zde bych rád pochválil hned dvě skutečnosti, zaprvé počasí a zadruhé množství dětí, protože dnes kromě začátečníků dorazil i vyšší počet pokročilých, což v praxi znamenalo, že služka se ráda ježdění vzdala, abych i já odvozil jen dva loty. A právě díky počasí, které avizovalo bouřku, trenérka ježdění notně urychlila: první kolo začátečníci, to bylo takové to zahřívání, kdy se víc chodilo, než klusalo, a ve druhém se již uvolňovalo a posléze i skákalo, protože jak prohlásila služka, šlo o poslední šanci zatrénovat před nedělními závody.

A pravdu měla, protože bouřka, která vypukla těsně po skončení jízdárenské práce, by klidně mohla kandidovat do katastrofického filmu, co se týče množství vody. Lilo se toho z nebe tolik, že pět centimetrů vody občas teklo i do kopce, když se srazily dva proudy, a jestli dnes jízdárna byla relativně sjízdná, po úterních přívalových deštích, tak dneškem její využívání skončilo, tedy pokud nejde o zápasy v bahně, nebo tak nějak.

Co se týče skákání, tak jsem neměl vůbec žádné námitky, a vtipné bylo, jak služka s trenérkou stály vedle sebe a bedlivě hlídaly, co moje černá zadní chudinka nožička, jestli jakože zase náhodou nebude „okatě opatrně“. Ale k tomu jsem fakt neměl důvod, protože se skákalo bez odskokových bidel, takže z mé strany žádná obava, a čím vyšší překážky byly, tím jsem byl veselejší a se sílícím nutkáním vyhazovat (což mi bohužel dovoleno nebylo).

A služka to viděla a služka se bojí, co se týče neděle.
Bude veselo!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: