čtvrtek 23. června 2011

Je hnusná, fakt že jo. Ani dneska mi její milost služka žádný banán nedonesla. Přitom já se zachoval jako gentleman, protože stáj byla otevřená dokořán, když přicházela, a já už na ni volal od mostu, což velmi pobavilo pána, který opravoval bránu.

A služka, místo aby projevila radost, jak způsobně ji vítám, mi oznámila, že jsem fakt kretén, protože jsem opět vyhodil vrátka boxu z pantů, a tentokrát to levé křídlo, takže jí nešlo se dostat ke mně.

Přes den několikrát lilo, takže jsem měl docela dost práce, abych nezůstal čistý, a když krátce po obědě dorazili Amík, Béruš a Megy, měl jsem obrovskou radost, protože dnes jsem moc společnosti během dne neměl. Akorát že nedorazila služka, takže jsem s nimi na vycházku nešel, a když jsem znovu osiřel, řval jsem a nadával jsem, což trenérka nezapomněla odpoledne služce vytknout. Tak aspoň někdo se mě zastal!

Služka si na dnešek naplánovala cválání, s tím, že musíme na obě ruce cválat minimálně 3 minuty bez přerušení, v rámci přípravy na nedělní závody, a samozřejmě si nezapomněla vzít šlaufky, trubka, prý co kdybych zase dělal bordel. Naštěstí si odpustila nánosník, s tím trapným podpínacím řemínkem, takže jsem během přechodu přes neposekané louky mohl nerušeně žrát, a služčino brblání a komentování „chramst“ mě opravdu nevzrušovalo.

Veselo nastalo, když jsem na první posekané louce navrhnul, že nepojedeme až na ty další, ale že zůstaneme na téhle, oběhneme ji a honem domů. Jako nezachoval jsem se sprostě, jen jsem zmáčkl udidlo a místo doleva mířil doprava, takže služka bez známky údivu sáhla po průvlečkách, že mi ohne nejen zadek, ale i předek doleva, načež zjistila, že to nejde. A bodejť by to šlo, když blbka měla šlaufky velmi inteligentně zapnuté pod rantlem masky, takže i kdyby tahala sebevíc, žádné odezvy by se nedočkala. Následovalo neuvěřitelně trapných pět minut mého drahého času, kdy ona prostě MUSELA napsat sms, aby se o nejnovější zážitek podělila s manželkou, a pak jsme zamířili na další louky. Jako trošku jsem poskakoval, ale jen na začátku, jinak nejvíc hodnej kluk, a když jsme začali cválat a já zůstal na kolmici, bez „jelene, jelene, oči máš zelené“, nechala služka šlaufky na krku, a takhle jsme v klidu a shromážděně obcválali úplně celou louku, z čehož služce spadla brada. Na druhou ruku už to bylo složitější, protože mně se doleva plynule točit nechtělo, ale do udidla jsem se neopíral a neměnil jsem tempo, takže mě na konci megalomansky pochválila, že prý jsem úžasný a že super.

Což samozřejmě vím i bez ní.

Služčina euforie však netrvala dlouho, protože v momentě, kdy jsme vstoupili na silnici a čekalo nás cca pět minut chůze na okraji vozovky, nastala velmi prekérní situace, protože nás doháněla taková ta motorka, jak má takový ten divný hluboký zvuk (prd-prd-prd). A toho já se prostě bojím, přes to nejede vlak a ani chudáček koníček, a přestože služka stihla na motorkáře mávnout, aby zpomalil, já zpomalovat nehodlal ani náhodou. Okamžitě jsem odskočil, takže vylétl mrak jisker, a jak se mě služka snažila vzít zpátky, ocitli jsme se v protisměru, tedy přesně tam, kde do nás minule málem najel mercedes. Naštěstí zrovna žádné prase nejelo, takže jsem mohl hystericky cválat na místě, pěkně po pleci, jak se sluší a patří, zatímco ze služky lítalo akorát „HOOODNEJ! HOOOOODNEJ!“, a zde by asi nebylo od věci poděkovat panu motorkáři, že se nepokoušel nás předjet, přestože chvílemi půlku silnice volnou měl. Protože já měl absolutní tmu, a celou dobu, co jsem tam se služkou skákal a cválal, jela motorka za námi a zpomalovala přesně podle nás, a až když se konečně objevila možnost slézt na louku, a my byli dostatečně daleko od silnice, teprve motorka přidala plyn a pokračovala v cestě.

A to jsem málem umřel, přestože od nás byla na pět koňských délek daleko. Jakmile nás minula, opět jsem skákal do vzduchu a fučel jsem, takže jsme málem spadli do řeky, ale nakonec dobrý, přežil jsem to. Služka pak se mnou musela krokovat a mluvit na mě, protože já řešil pouze a jen silnici, jestli ta děsivá věc nepojede znovu, ale dobré, už se nevrátila. A ani mi pak nevadilo, že služka sípe a chroptí „hodnej“, protože neměla šanci si obléct náhubek, když jsme ze silnice skočili do vysoké trávy. A že jestli prý přežije neděli, tak už asi přežije všechno.

Přitom o život se mám bát já, nikoliv ona!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: