pátek 24. června 2011

Přívalové deště jsou těžký kalibr, protože jízdárnu zneprovoznily naprosto excelentně. A to nejen k mé velké radosti, protože z hlubokého povrchu jsme úžasně vytěžili všichni! Protože když odpoledne přišli Amík, Béruš a Megy, tak jsme sice byli tradičně ohoblováni hřbílky a kartáči, ale žádná těžká práce nám na jízdárně fakt nehrozila. A to i přes skutečnost, že o víkendu se opravdu na závody jede.

Chodit jsme směli pouze po obvodu, který tolik zdupaný není, a to pouze se začátečníky, takže vesměs klid a pohoda, sem tam zaklusat na procvičení vysedávání, žádný stres. Trenérka sice řvala, ale trenérka řve pořád, takže tomu jsme pozornost nevěnovali, a poté vyvstala otázka, co dál, protože jezdit měly ještě i pokročilí. A jelikož Béruš to naprosto úžasně vychytal a vymyslel si prohřívající spěnku (Béruš je expert, jemu kloubek prohřívá zepředu), tak trenérka do terénu s dětmi vyslala pouze nás tři: tedy mě, Amíka a Megy. A ono to přesně vyšlo, i co se týče počtu jezdců (Nikča, Míša, Štěpánka), a byli jsme odveleni jakože co nejvíc opatrně doklusat na první posekanou louku.

Služčiny obavy, že během cesty potkáme nějakou zlou a ošklivou fuj motorku, která žere Finy, se nenaplnily (jí ještě totiž nedošlo, že podobné události se vždy budou dít pouze a jen jí), a krátce poté, co jsme dosáhli kýženého místa, autem přijely trenérka, služka, Terka a Markétka. My jsme museli zaklusat a poté se mělo cválat, jenomže služka usoudila, že když už jsem byl minule venku konečně hodný, tak že by bylo škoda mě znovu rozběhat, a že já cválat nebudu.

Chápete logiku? Já tedy vůbec. Kdo jiný by si cválání zasloužil víc než právě já?

Bohužel přes služčinu zlomyslnost a nepochopení nejel vlak, takže jsem byl sprostě odstaven, a jelikož se mi vzdalující kolegové opravdu nelíbili, musela ze mě Nikča seskočit. A aby si všichni jezdci zacválali, tak se poté Nikča prohodila se Štěpánkou, a mě, chudáčka koníčka, hodili na krk trenérce, protože služka, místo aby dokumentovala mou úžasnost anebo se starala o blaho svého chudáčka koníčka, u nejbližší louže fotila a děsně řešila skokany. Proč vlastně má mě? Proč si tedy nepořídí žábu, když už je žába zajímavější, než trauma bílého chudáčka koníčka?

Protože je blbá.

Týrání naštěstí netrvalo dlouho, Amík s Megy se na konci louky opravdu obraceli a vždy přicválali zpátky ke mně, ale nemusím doufám dodávat, jak hluboké psychické trauma to ve mně vyvolalo.

Budu se z toho klepat celou noc! A poteče mi z toho bílé oko!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: