sobota 25. června 2011

Ráno jeden šok za druhým. Předně služka, která přišla extrémně brzy, a to s výrazem „tohle jakože fakt ne“, což se bohužel týkalo jízdárny, nikoliv celkového nutkání jít jezdit. Do jízdárny totiž znovu brutálně napršelo, takže ještě víc louží a oračky, a jestli si služka myslela, že by trošku zaskákat šlo, tak se šeredně spletla. Tedy co se týče mě, protože Amík s Megy na jízdárnu brzy zrána museli, aby si aspoň Iva před zítřejšími závody zaskákala.

Bohužel jsem to nejvíc odnesl já, protože místo za kolegy jsem musel jít někam úplně pryč a sám, a to je zase trauma.

Ale nebyl jsem jediným, kdo utrpěl trauma, protože na Amíkově louce trenérka opět viděla sousedů stádo. A jelikož to nebylo poprvé, tak se trenérka se služkou uráčily jít se podívat, kolik nám toho sousedi opět sežrali (nájezdy na naši trávu probíhají již mnoho let a zatím se nepodařilo vymyslet účinnou protizbraň). A tentokrát se sousedi činili opravdu pečlivě, protože téměř dvě třetiny naší trávy už je vyrůstající otava, a jestli si trenérka se služkou myslely, že budeme mít bohatou pastvinu minimálně do konce září, tak nebudeme. Většina trávy opět skončila v žaludcích cizích strávníků a dvounozí by honem měli vymyslet, jak zachránit zbylou, abychom aspoň něco měli, až u bažantnice dojde voda a budeme vráceni na Amíkovy louky.

Jako návrh nechat si sežranou trávu nahradit balíky sena padl, ale ze strany sousedů je taktické ticho, takže asi opět smůla. A hlavně já bych coby dušný chudáček koníček seno žrát neměl, notabene v době, kdy roste tráva a seno není nutné.

I pod sedlo jsem musel, také po ránu. Vyrazili jsme na louky pod horou, protože na nich se dalo opracovávat, povrch byl po vydatných deštích naprosto fantastický, a proto nechápu, proč se služka na nějaké přiblblé vlnovky a kruhy a já nevím, co všechno ještě, nevykašlala a nevzala mě cválat. Mohli jsme cválat klidně celou tu půlhodinu, protože já už jsem hodný kluk a služka už šlaufky nechala doma, ale ona prostě zásadní momenty v životě chudáčka koníčka nepochopí, natož aby vyhověla jeho potřebám.

Ale jako snažil jsem se. Vyklenul jsem, služku jsem nosil, i jsem zvedal nohy a soustředil se na obraty, aniž bych vypadával plecí nebo zádí, a na konci práce mě trubka přece jen zacválat nechala, i když fakt hodně pomaličku, protože se z obavy o povrch louky bála dvakrát šlapat po stejné stopě, a naslepo se jí moc rychle cválat nechtělo.

Ani auto či motorku jsme nepotkali, takže žádná panika. Ve stáji museli kolegové čekat, než já sežeru snídani, a poté jsem byl přesunut na zahrádku, kde jsem pilně vyvolával stádo za kolejemi, a protože žádné nešlo, vyslala služka rychlého posla podívat se, jestli náhodou zase nespásají naši louku. Ale prý u nás žádná návštěva nebyla, zůstal po nich pouze dokořán otevřený vchod (asi aby k nám měli lepší přístup další cizí strávníci).

A ani Amíka mi nepřivedli, když se zítra jede na závody, a to je bytostná nespravedlnost!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: