středa 29. června 2011

Vedra vrcholí, ale nám to vůbec nevadí. Tedy jak se to vezme: nám to ani vadit nemůže, protože dopoledne pro nás přišli dvounozí a odvedli nás do chládku a stínu stáje, abychom si před odpolední prací odpočinuli.

Horší je situace s vodou, protože pramen u bažantnice postupně vysychá, letos voda definitivně zmizí o týden dřív než vloni, takže jsme dostali drsně vynadáno, že nemáme pořádně sežranou tu nejspodnější louku a že jsme mlsné huby a že si nevážíme trávy, když už nějaká je.

A co jako? Jsme snad roboti, abychom žrali na povel? Stejně nás budou muset odvelet na Amíkovy louky, protože navážet vodu kilometr ze stáje je docela pakárna a autem se skrz zatím neposekanou a nesklizenou trávu na pastvinu vyjet nedá.

Takže stěhování nás nemine, vody je tak na dva dny. Sice mají přijít přívalové deště, ale od toho si dvounozcí nic slibovat nemohou, přestože trenérka snažně vykopala jakože kanály, aby alespoň něco málo do studánky přiteklo.

Na druhou stranu budeme v elektrice, na Amíkově louce, k velké úlevě služky, která do té doby asi spát klidně nebude. Prý kdyby něco, tak snad nebude hafling skákat po mně, když už na mně zdejší hřebci mohou oči nechat.

Ve stáji nás čekala snídaně, tráva a veget, až do odpoledne, kdy jsme museli na jízdárnu. A protože jsme byli řádně odpočinutí, tak tentokrát žádné flákání, pěkně jsme odvozili jak začátečníky, tak i pokročilé, a během práce jsme vyfasovali tři přestávky, kdy jsme se mohli vyráchat a osvěžit v řece.

Co se týče mého včera oteklého oka, plus služčiny analýzy a chronické posedlosti volat kvůli všemu doktora, rozhodl jsem se hodit oko do gala, takže mé černé oko již nateklé nebylo a zůstalo suché a čisté. Ale zase abych nebyl za zbabělce, tak jsem přišel se zalepeným bílým (změna je život), i z něho dnes teklo žluté fuj, a tím pádem mě neminulo obligátní mytí, kapání a poté promazání očním Septonexem. Je docela škoda, že mám pouze dvě oči, protože takhle je střídání nuda, se čtyřma očima by to byla mnohem větší švanda.

K večeru, po úžasné čtvrthodině v chladné řece, jsme všichni zamířili k mateřské školce, kde probíhalo loučení předškoláků, a kde jsme opět figurovali coby atrakce. Povozili jsme dětičky, které nám tradičně donesly pytle pečiva, mrkev a jablíčka, a protože na silnici vedle školky je stín, nejhorší nálety vedra nás minuly, ani pít jsme nechtěli.

Trenérka se služkou pak žebraly, jestli by nemohly do skákacího hradu, ale pán provozovatel tam zrovna naštěstí nebyl, takže jsme po půlhodině mohli jít konečně do stáje, na večeři.

Doufám, že zítra opravdu bude hnusně, protože služka má divné choutky, prý i ona potřebuje jízdárenskou práci a tak. No ještě to tak!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: