neděle 3. července 2011

Chčije a chčije, jak by prohlásili dvounozí. Faktem je, že mouchy nelítají, když prší, ale čeho je moc, toho je příliš, a ono lilo fakt hodně. A vynadáno dostala trenérka, protože to ona tancovala dešťový tanec, aby prý do studánky u bažantnice natekla voda, a dostala za úkol během dneška vytancovat „klidně ať je zima, ale ať nechčije“.

My jsme měli také veget, i když ne v postelích. Dopoledne nás navštívila majitelka Amíka, která stejně jako včera hodlala jít jezdit, ale kterou odradilo počasí. Přišla, zmokla na kost, vrátila se domů, zalezla do postele a nezájem, co se týče pobytu venku. Čekali jsme, že podobného modelu se chopí i služka a spol., když už jsou trenérka se Štěpánkou na Moravě, ale opak byl pravdou, takže když přišly se služkou obě Nikči a položily kýble, byli jsme natěšení zcela zbytečně, protože večeři dostal pouze Amík. Já, Béruš a Megy jsme museli do stáje a následně pod sedlo, a zrovna jako naschvál už nepršelo!

Zmokla totiž jen služka, která se půl hodiny předtím vydala zkontrolovat Amíkovu louku, a to jestli na ní nejsou kozy. A samozřejmě byly, a než je vyhnala zpátky tam, kam patří, čvachtalo jí v botách a to ona nesnáší ze všeho nejvíc.

Vycházka dneska byla prima, protože po vydatných srážkách byl pružný terén i na těch naposledy posekaných loukách, takže jsme směli klusat. Pod horou chtěla služka zacválat, což jsme zkusili na té poslední louce, ale mně vejčité podkovy podkluzovaly, takže z toho nakonec byl jen malý kousek, a to rozhodně nebylo fér. No a co, že mi brejkují zadní nohy? Důležité je, že můžeme utíkat, přece!

Béruš s velkou Nikčou předvedli v závěru veselé představení „bubák!“, kdy Béruš před „čímsi“ uskočil do strany, a protože Nikča se nedržela sedem a poněkud sklouzla, došlo k pokusu se znovu narovnat, přičemž byl Béruš tlačen holení, před kterou poslušně ustupoval. A tak se od nás vzdalovali, akorát že stranově, a vypadalo to moc hezky.

Inu, kdo umí, ten umí.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: