pondělí 4. července 2011

Trenérka zapracovala, aby jakože nepršelo, a docela jí to vyšlo. Tedy ne, že by nebylo hnusně a chladno, jakože mraky, vítr a slizká vlezlá zima, ale z nebe se nic moc nelilo. Tedy spíš nic než moc, akorát ještě kdyby to platilo až do večera.

A jelikož jsme bez trenérky, chopila se velení služka (byť s opakem absolutního nadšení), a protože jízdárna připomíná brouzdaliště, nastal tzv. plán B, co se týče menších dětí. A že jim místo dvou lekcí, které by děti měly absolvovat v týdnu, zorganizuje dvouhodinový výlet do terénu, což je pro dětičky nejlukrativnější nabídka. A že se půjde směrem k nádrži, přičemž dva začátečníci pojedou na kole a dva v sedle, a až se půjde zpátky, dojde k výměně.

Služka měla původně fungovat coby dozorce na kole, ale s ohledem na můj nedávný konflikt s takovou tou divně hlučnou motorkou situaci přehodnotila, a že radši půjde pěšky a povede mě. Prý co kdybychom potkali bubáka, protože začátečník by těžko věděl, jak se zachovat, když se chudáček koníček vyděsí k smrti. A co čert nechtěl, my tu motorku fakt potkali! A samozřejmě jak jinak než na úzké silnici a v protisměru, takže služka ihned začala panicky mávat, načež všichni motorkáři vzorně zpomalili, opatrně kolem mě projeli, a teprve až poté zařadili rychlost a zmizeli. A zatímco já akorát nedýchal, tak služka málem zkolabovala, a první věta, která z ní vypadla, byla k dítěti směrované „ty vole, jak to sedíš? Takhle předkloněná?“

Zbytek výletu už byl prima. V další úzké zatáčce jsme pro změnu potkali Avii plně naloženou dřevem, takže služka zavelela „zastavit stát!“, aby řidič mohl pokračovat. Málem se o mě otřel, protože já nutně potřeboval stát na silnici, neboť posekaný rigol žral Finečkům nožičky, ale mně byla těsnota s autem ukradená, protože rigol představoval mnohem větší nebezpečí než velké auto.

A jelikož louky pod svážnicí byly posekané a seno odvezené, sedli na nás pokročilí, a paráda, protože jsme směli cválat! A všichni jsme to pojali velmi pečlivě, tedy kromě kobylky, která musela zůstat se služkou. A Megy se služkou pěkně vymetla, protože služka čekala obrovské rodeo (čím menší chudáček koníček, tím větší divočina, když mu mizí stádo). Držela Megy za otěže, měla pro jistotu i vodítko a ještě se zapřela pevně do hlíny, co kdyby se s ní kobylka pokusila orat, ale kobylka nic. Kobylka akorát zavolala, a když zjistila, že se pokaždé vrátíme, zajímala ji akorát tráva, a nějakou na krizi připravenou služku ignorovala.

A my jsme si to užívali! Já s Nikčou se cpal vedle Béruš, z čehož byla pekelně nervózní Iva, a nejvíc kilo v rukách měla Míša, protože Amík dva dny nepracoval a dával to netaktně najevo. Pár vteřin to divoké bylo, protože než si ujasnili, kam se jde a hlavně jak rychle, zešedivěla služka a zesinala, a navrhla holkám, ať to samé provedou, ale v obráceném směru. A finta zabrala, protože než Amíkovi došlo, o co jde, byli jsme zase u služky.

A pak začalo co?
Lít. A lilo a lilo a lilo.
A kdo měl děravé boty a šlapal v nich ty čtyři kilometry do stáje?
Služka!
Protože je blbá.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: