úterý 5. července 2011

Trenérka se chlubila, že sluneční tanec zabral, že na Moravě už neprší. A klobouk dolů, protože ani u nás nepršelo, a co víc, když se šlo pozdě večer jezdit, svítilo sluníčko, a služce se v zimních botách zrovna dobře nepracovalo.

Ale to bylo až navečer. Přes den jsme si užívali pohodu, zatímco na druhé straně údolí služka s velkou Nikčou dávaly do kupy ohradu, abychom mohli být přestěhováni na Amíkovu louku (než ji komplet celou sežerou kozy). Služka nás šmírovala a žalovala trenérce do telefonu, že si zrovna válíme šunky, ale co jiného by po mně chtěla, mezi devátou a desátou hodinou dopolední? To mám přece Finovo ležení a není nic hezčího, než když se ke mně všichni připojí.

Děti pro nás došly až pozdě odpoledne. Služka je totiž pěkná mrcha, protože jim neřekla, že jsme až úplně nahoře, ona nás monitorovala ještě bedlivěji než vchod (ve kterém očekávala kozí hlavu). Ale i tak nás děti objevily, nacpaly do ohlávek a odvedly do stáje, a tam jsem utržil menší šok, protože zatímco na Amíka, Béruš a Megy čekaly trapná hřbílka a kartáče, tak na mě čekaly řepné řízky. No fakt že jo! Tak jsem hned začal dlabat, po nich jsem dostal i jádro s vojtěškovými pelety, a docela jsem měl dilema, jestli halekat, že mě zapomněli ve stáji, nebo si cpát břicho. A vyhrálo žrádlo, z čehož měla služka velmi hlasitý orgasmus, a pranic jí nevadilo, že jsem měl otevřenou stáj, i vrata. Takže kdyby se mi třeba povedlo se odvázat, z vodítka, měli by mě na jízdárně zcela neplánovaně také, ale já byl hodný a šikovný kluk.

Amík, Béruš a Megy museli makat na jízdárně, protože jim hlubší povrch nevadí. A protože jim do toho pálilo sluníčko, měli z toho pěknou pakárnu, zatímco já vegetil v chládku a stínu stáje.

Prostě jsem to dneska vyhrál!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: