neděle 10. července 2011

A je po dovolené, po klidu, po vegetu.
Přitom od rána to vypadalo nadějně, protože po služce ani stopa, a i když bylo vedro, nerušeně jsme odpočívali v zahradě a nic nám nechybělo. Ráj na zemi!

Bohužel odpoledne přijela s Hankou i služka, a kromě faktu, že se naprosto debilně usmívala, mi nic nepřivezla. Pazdrát lakomej! Naštěstí Hanička vážnost situace pochopila, takže když mě služka nelidsky a brutálně odervala od hobitů a donutila se přesunout do stáje, přinesla mi jablíčko. Abych prý změnu psychicky ustál, což od ní bylo velmi milé, a služka by si z Hanky konečně mohla vzít příklad.

Ale pak jsem musel se služkou, což bylo trapné. Hned u cedule do Hobitína jsem zkoušel vyjednávat, jakože návrat k hobitům a co kdybychom jen obešli louku a vrátili se k Hance a nebylo by možné se k Hance vrátit tou druhou cestičkou... Bohužel bez kladné odezvy. Služka trvala na svém směru, a protože jsme šli po silnici, tak musela seskočit, protože pravidla, že v neděli nejezdí velká hlučná pravidla, ve zdejším kraji neplatí.

Až když jsme vjížděli do města jsem natáhl krok a zrychlil, jakože „hurá, jdeme za Amíkem“, načež služka jedovatě prohlásila „blik... konečně ti to došlo“, ale ani tahle fáze neproběhla v klidu, protože jsme potkali Mikeše, který poprosil o svezení potomka. A zrovna kolem nejelo nic, čeho bych se leknul, aby mě tahle funkce minula!

Když jsme kráčeli přes jízdárnu, spadla služce brada, protože z jízdárny je opět tankodrom. Prý jak je tohle k**** d*** d* k***** možné, že jsou čtyři dny vedra jako kráva, kdy teploměr nestíhá měřit třicítky?

No jak asi! Pršelo každý den. Oprava: každý den lilo jako z konve, a přívalový déšť v rámci oné echt bouřky by zaplavil jízdárny tři.

Ale pro nás výhoda, zítra se jízdárny určitě bát nemusíme.

A ve stáji překvapení, protože Amík, Béruš a Megy tam byli, zrovna dovečeřeli. Služka dětem vysvětlila, že i já se musím nažrat a že je tudíž na mě nutné čekat, což bylo milé. Méně milá byla smečka psů, která na nás vyběhla cestou na pastvinu, protože jsme opravdu přestěhováni, už nejsme u bažantnice, a to z jediného důvodu, abychom naši trávu žrali my a ne sousedovic stáda. A jako tráva je prima! Sice jí je o polovinu méně, ale měsíc by nám vydržet mohla (pokud nepřijde návštěva).

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: