pondělí 11. července 2011

Všichni si na mě ukazují prstem, že prý jsem břichatý jako březí kobyla. No a co jako? Prostě jsem se u Hanky cítil báječně, na čemž není nic špatného. Hlavně nechápu, proč to všichni musí tak šíleně řešit, když přece přesně tohle služka chtěla! Nemám vidět žebra, mám dokonce i hřbet, a kecy, že by se mi něco mohlo přistěhovat i na záď, zásadně ignoruji. Proč bych měl mít zadek jako QH?

Důležité je, že už nemusím pracovat v kopcích, protože onehdy jsem pořádnou záď skutečně míval. Výstupy do hory bývaly vopruz; ani ne tak nahoru, jako spíš dolů, protože mě většinou žraly mouchy a nesměl jsem jít rychle, což mě silně nebavilo.

Ráno bylo veselo, protože děti se dohodly se služkou, že nakrmí služka, ale zapomněli to říct majitelce Amíka, která přišla nakrmit brzy ráno. A našla pouze Amíkovu snídani, neboť zbylé byly ve stáji, takže jsme s Béruš a Megy trapně sušili huby, a když pak dorazila její milost služka, s obligátní výmluvou „prostě nestíhám“, tak byl Amík hodně rozladěný, že nic nedostal, a došlo k lehkému střetu názorů. Jenomže služka je srab, služka názor podpořila klackem, což není fér jednání, ale zase faktem je, že šlo o mou obranu, takže vlastně všechno bylo v pořádku.

Kvůli vedru jsme do stáje byli svedeni dříve, abychom si odpočinuli před prací, a než trenérka dorazila z práce, museli jsme na louku s dětmi. Mé včerejší radování, že nebude jízdárenská práce, se tudíž minulo účinkem, protože jsme pracovat museli, nejdříve pod začátečníky, posléze pod pokročilými. A bylo akutní to dát služce pořádně vyžrat, takže jestli si trubka myslela, že zaklapnu a vyklenu, tak to se šeredně spletla. Na pravou ruku jsem se relativně nesl, ale opravdu jen relativně, a v momentě, kdy přenesla váhu sedací kosti na levou stranu, jsem stejně efektivně zahájil tvrdou defenzivu. A v okamžiku, kdy mě hodlala ohnout doleva, jsem se zlomil a spadl jí dovnitř plecí, přičemž záď pokračovala nerušeně dál (ona žije vlastním životem, jak prohlásila služka), a trenérku málem trefil šlak.

Jako zkoušeli mě ošálit, vlnovkami, zmenšováním a zvětšováním kruhů, ale všemu jsem se dokázal zdařile bránit. Přece nebudu jako trubka nosit hřbetem na trávě!

Dlouho nás naštěstí netýrali. Služka rychle pochopila, že dnešek je ryze v mé režii, a po vykrokování jsme zamířili zpátky do stáje, na večeři, a poté na pastvinu, protože kovář po telefonu sdělil, že dnes fakt ne, že prý zítra.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: