úterý 12. července 2011

Úplně původně jsme se měli účastnit pátrací akce, protože ztracená kobylka se během noci domů nevrátila, ani nebyla nikde viděna (žádná stopa), ale kovář slíbil, že odpoledne dorazí, a jelikož Amíkova kopyta začínají připomínat lodě a zvoní mu dvě podkovy, z akce v kopcích „divoká Aljaška“ jsme byli odvoláni. Mezi námi chudáčky koníčky, zítra to bude šest týdnů od mého okování, a žádná extra paráda chůze s tím tedy není, protože takhle narostlá kopyta jsem už dlouho neměl.

Ale situace má i své výhody, nemuseli jsme pod sedlo. Trenérce se opravdu nechtělo riskovat, takže jsme měli celý den klid, a protože zase bylo vedro, rozeslala služka z práce dětem SMS, jestli by jakože nebyly tak hodné a nesvedly nás v poledne do stáje, pěkně do chládku. Trenérce za nápad tímto patří velký dík, protože nahoře na pastvině nemáme liz (sežraly nám ho kozy, nenechaly ani kousek), takže jsme si ve stáji krásně odpočinuli a doplnili jsme zásoby minerálů.

A dvounozí by měli vyřešit, jak vysoko kostku lizu umístit, před kozami, protože bílé soudružky umí bravurně šplhat. Služka navrhovala nechávat liz mimo naši ohradu, aby se i kozy držely venku, ale tento návrh neprošel.

Čekání na kováře mělo obligátní scénář: kovář nepřijel. Až pozdě večer oznámil, že bohužel nestíhá, že zítra ráno by to šlo, ale ráno jsou trenérka i služka v práci, tak že prý k večeru.

Dvounožci by si před telefonátem s kovářem měli dávat panáka anebo sedativa. Kdo má ty jejich výlevy poslouchat?

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: